Jak si doma jen tak bubnovat

Některé dotazy, které se mi opakují, zkusím zodpovědět tady na webu a později na ně odkazovat.

„Jsme parta nadšenců, která by chtěla na Moravě rozjet bubnovací kruh. Co k tomu potřebujeme, jak máme začít? Máme odhodlání, ale žádné zkušenosti.“

Aby to mohlo fungovat, potřebujete někoho, kdo udrží jednoduchý rytmus delší dobu a podporu menších perkusí.

Rytmus má každý v sobě, každý má srdce a každý má potřebu rytmus tvořit, byť to třeba nevnímá. Sportovec si musí dobře nastavit rytmus, aby podal kýžený výkon. V rytmu chodíme i trávíme. Rytmus podle potřeby měníme (z chůze v běh).

Pohled na profesionálního muzikanta by nás mohl odradit a vzbudit v nás pocit, že jde o něco nezvládutelného.

Navíc u nás v Evropě byla tradice bubnování přerušena na dlouhá staletí, ve středověku církev dokonce buben označila za ďáblův nástroj a tak naše ruce ten pohyb znají víc z naklepávání masa, bojových umění nebo pohlavkování. Takže ten rytmický pohyb rukou máme spojený se silou, agresí a rychlostí. Nejčastěji to vidím při bubnování s dětmi, kdy při prvním kontaktu s bubnem mají tendenci buben „zničit“, ukázat svou sílu sobě i okolí.

Důležité tedy je, že bychom při prvních pokusech o bubnování měli od začátku krotit bojovníka v nás ukrytého. Takže začneme nějakým jednoduchým beatem. Vzpomeňte si, co dělá vaše tělo, když slyšíte hudbu. Téměř v každé skladbě je dobře slyšet tak zvaný „krokový beat“, jako když si muzikant podupává nohou. Takže pomalu a důstojně RAZ, DVA, RAZ, DVA. Navíc můžeme využít plochu bubnu – uprosřed zní basově „DUM“, po stranách vysoce až zvonivě.

Takže:

  • DUM TAM DUM TAM
  • DUM TAM DUM DUM TAM

Super bude, když se někdo uvolí k tomu, že nebude hrát divoká a nepředvídatelná sóla a bude skupinu držet pravidelným basovým rytmem. A někdo by naopak mohl rytmus podpořit malým perkuním nástrojem. V Africe je to například Shekere, nástroj vyrobený z tykve ověšený korálky, které vydávají chrastivý zvuk, ale může to být jakékoliv jiné chrastítko nebo tamburína. Na udržování rytmu mají Afričané speciální buben, který má svůj úkol už v názvu: Dun Dun. Hraje se na něj paličkou, je důležitý, ale pro někoho málo kreativní. Proto doporučuji nástroje střídat, abyste si užili i rychlé hry oběma rukama. Pomůže i melodie – zpívejte si u toho, třeba nějakou známou píseň, skvělé jsou pro začátečníky indické mantry a české lidové písničky.

Společné bubnování je i skvělá aktivita pro trávení volného času rodičů a dětí. Mám vyzkoušeno a mohu doporučit.

Tak hodně zdaru a dejte vědět!

«