Bohatý program oslav najdete na plakátku pod textem. A co že to budeme slavit?
V měsíci Equos, období Dair – dubu, se nalézá další z hlavních astronomických svátků, a to letní slunovrat. Toto období bývalo pro keltský lid velmi vítaným časem, neboť válečníci mohli na chvíli zapomenout na své války a rolníci si oddychli od tvrdé práce. Pro kastu kněží – Druidů byl však Alban Hefin svátkem „spojování“ a „utváření“. Byl spojením slunečního kultu s kultem vody a vítězstvím světla nad temnotou. Nehledě na váhu, kterou tomuto období propůjčovala právě patronace dubu jakožto keltské posvátného stromu nejvyšší důležitosti.
Kult slunce je patrný v mnoha keltských bájích. Většina hrdinů bývá přirovnávána ke slunečnímu bohu, který vítězí nad temným padouchem. Dodnes můžeme tento odkaz pozorovat ve většině pohádek a bájí (a nejen z keltské oblasti).
Samozřejmě, pokud se jedná o dobu, kde má slunce největší vládu, znamená to, že je to doba maximální síly slunce (délky dne), což samo o sobě bylo Kelty vnímáno i jako smutný čas, kdy slunce už bude pouze slábnout .
K tomu se váže legenda, ve které se praví, že sluneční bůh Belenos („Zářící“) byl přímým potomkem Mateřské bohyně, která nechala přísahat všechny zemské i bytosti ze zásvětí, že neublíží Belenovi. Všichni tuto povinnost museli dodržovat, krom větvičky jmelí, která „neroste na zemi ani v zásvětí“. Toto si uvědomil bůh Lugh, který si z větvičky jmelí vytvořil mocné kopí (sluneční kopí), kterým Belena zabil jen proto, aby nastoupil na jeho místo.
Pro Kelty to znamenalo, že odteď už se chystá na svou vládu Lugh, jenž zanedlouho opět bude žehnat řemeslníkům a kovářům, kteří se pomalu budou schylovat do svých příbytků a upustí od válčení. Možná právě proto někteří dnešní autoři milně klasifikují Lugha jako slunečního boha. Tento titul náleží jen a pouze Belenovi, který od určitého období slábne, aby se poté dle keltské tradice změnil v Lugha – tedy boha, který již má větší rozsah činností – dokáže cokoliv, je kouzelníkem stejně jako řemeslníkem či válečníkem.
Pojďte tedy s námi oslavit toto období na břehu Vltavy. Přineste své obětiny a spolu s ostatními Kelty jej vhoďte do ohně či ponořte do hlubin řeky a tím vzdáme společně hold dávným bohům.
Text: Petr Lunwer Bílek
